Abstrakta přednášek
10. ročník, květen 2011 (zpět na seznam abstrakt)
Inflamasom a IL-33 v patogenezi bronchiálního astmatu
Prof. RNDr. Jan Krejsek, CSc. - Ústav klinické imunologie a alergologie LF a FN v Hradci Králové.
V přednášce byly rozvedeny některé prvky současné patofyziologické koncepce zánětu charakteristického pro bronchiální astma. V určité fázi patofyziologické kaskády se zapojuje inflamasom NLRP3 (někdy zvaný NALP), který přispěje tvorbou prozánětových cytokinů IL-1 a IL-18 k další akcentaci zánětlivé reakce. Zcela unikátní postavení mezi cytokiny zaujímá interleukin 33. Současné technologie umožňují analýzu SNP polymorfismů v obrovském počtu genů na velkých populačních vzorcích. Tento přístup se označuje jako GWAS (Geonome-Wide Association Studies), jsou jím identifikovány geny, které obecně predisponují rozvoji konkrétní nemoci. Z výsledků studií GWAS bylo prokázáno, že geny pro IL-33 a pro receptor IL-33, tj. receptor ST2, jsou jedněmi z genů vykazujících nejvýznamnější riziko pro rozvoj bronchiálního astmatu. Interleukin 33 je spojen se sestavením funkčního inflamasomu. Na rozdíl od běžných cytokinů slouží interleukin 33 jednak jako cytokin, jednak jako nukleární faktor, který reguluje genový přepis. Zcela nedávno se ukázalo, že při poškození buněk dochází ke změně lokalizace IL-33, který se primárně nachází v jaderném aparátu buňky. V tomto ohledu se IL-33 podobá dalšímu nukleoproteinu, který je označován jako HMGB1. IL-33 a HMGB1, jsou-li uvolněny z umírající buňky v procesu nekrózy či jiných buněčných smrtí (především pyroptóza), slouží jako tzv. alarmin. Stimuluje prozánětové aktivity v těle. Pro IL-33 bylo prokázáno, že v jeho přítomnosti dochází k přesmyku k aktivitě TH2 lymfocytů, tedy k potenciaci alergického zánětu. V primární lokalizaci v jádře slouží jako represor genové transkripce. Je nutné zdůraznit, že právě epitelové buňky, včetně buněk plicního epitelu a také endotelové buňky jsou nejvýznamnějšími producenty IL-33. Lze shrnout, že nejnovější informace, které získáváme o úloze inflamasomů a úloze IL-33 v zánětu dýchacích cest budou zřejmě významným přínosem v chápání patofyziologie zvláště těch nejtěžších případů bronchiálního astmatu, které nereagují na běžnou terapii.
