Abstrakta přednášek
14. ročník, květen 2015 (zpět na seznam abstrakt)
Soustavy imunitní a neuroendokrinní– funkční jednota; základy psychoneuroimunologie
Prof. RNDr. Jan Krejsek, CSc.
Přednosta Ústavu klinické imunologie a alergologie
Lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Hradec Králové
Každý člověk je od samého počátku života, tj. spojením pohlavních buněk, vystaven nespočetnému množství podnětů, které přicházejí z vnějšího světa i z vnitřního prostředí. Tyto podněty působí kvalitativně, kvantitativně v kombinacích, které nikdy nebudeme schopni plně popsat. Vnitřní i vnější proměny působí na každého jednotlivce v kontextu jeho genetické dispozice. Mnohé z nich ovlivňují přepis genů tzv. epigenetickými mechanismy. Je tedy zřejmé, že zásadní proměny životních podmínek lidí nejvyspělejších společenstvech se zásadně odlišují od přírodních životních podmínek, kterým bylo lidstvo jako celek ještě před několika generacemi vystaveno. Biologická podstata člověka nemůže reagovat na proměny životních podmínek dostatečně rychle. Výsledkem je prudký nárůst výskytu imunopatologických onemocnění a také duševních nemocí či poruch.
Nemělo by být překvapením, že zdravotní obtíže způsobené poruchami funkcí imunitní soustavy a soustavy nervové, jsou na vzestupu. Důvodem je úloha obou jmenovaných soustav v udržování stálého vnitřního prostředí, homeostázy. Jak imunitní, tak nervová soustava jsou soustavami informačními. Oba systémy jsou schopny identifikovat proměny vně i uvnitř těla. Každý z nich identifikuje odlišné příčiny narušení homeostázy. Svým propojením vytváří jednotící soustavu. Kognitivní interakce lze považovat za součást obranných mechanismů. Zapojují se okamžitě, vyhodnocují situaci, zajišťují bezprostřední reakci a anticipují příští potřeby člověka. Autonomní nervový systém reaguje okamžitě na veškeré podněty, včetně podnětů, které v dalších etapách budou předmětem imunitní odpovědi. Zde je velmi vhodným příkladem trávicí trakt, jeho inervace a fyziologické reakce, které jsou řízeny nervovou soustavou, např. peristaltika, tvorba hlenu atd.. Tyto reakce jsou nejčasnější reakcí na možné škodlivé podněty. Ruku v ruce s těmito podněty působí efektorové imunitní mechanismy, např. sekreční protilátky, antimikrobiální peptidy. Není-li škodlivý podnět neutralizován těmito postupy, rozvíjí se postupně krok za krokem další fáze obranného zánětu na střevní sliznici. Výsledkem jsou další efektorové imunitní mechanismy, které doplní první linie obrany. Lokální obranný zánět ovlivní systémovou imunitu. Vede také k modulaci nervové soustavy produkcí cytokinů, neuromediátorů, které jsou uvolňovány do cévního řečiště a vstupují do mozku přes krevně mozkovou bariéru. Komunikace s CNS probíhá i po nervových vláknech. Výsledkem jsou změny na úrovni CNS, které se projevují jako tzv. „sickness behavior“. Tuto reakci musíme vnímat jako součást komplexních obranných kroků člověka.
V současnosti máme obrovské množství experimentálních i klinických nálezů, které ukazují na strukturní i funkční provázání nervové soustavy a soustavy imunitní. Imunitní buňky jsou schopny produkovat informační molekuly primárně fungující v nervovém systému a mají pro tyto „neuromediátory“ odpovídající receptory. Buněčné struktury nervové tkáně jsou schopny produkovat cytokiny a mají pro ně odpovídající receptory. Imunitní tkáně a orgány jsou inervovány. Buňky imunitní soustavy a humorální působky tvořené imunitou vstupují a vystupují přísně regulovaně do CNS. Osa neuroendokrinních regulací zprostředkovaná hypothalamem, hypofýzou a nadledvinkami představuje zásadní regulační prvek, který má zabránit rozvoji poškozujícího zánětu. Jejím prostřednictvím je mimo jiné regulován dopad fyzické i psychické zátěže na organismus. Rozsáhlé klinické zkušenosti ukazují, že zánětová reakce významně ovlivňuje psychické aktivity jedince. Důkazy přináší i biologická terapie cytokiny, která může významně ovlivnit psychiku léčené osoby. Jsou nacházeny objektivní abnormity funkcí imunitní soustavy u nemocných s chorobami nervové soustavy, např. depresí. Důvodem může být snížená dostupnost tryptofanu, který je metabolizován do neuromediátorů. Tryptofan je rozkládán některými složkami střevní mikrobioty. To naznačuje ovlivnění neuropsychických procesů střevní mikroflórou. Zánětová reakce charakteristická aktivitou subsetu Th1 T lymfocytů a produkcí interferonu gamma indukuje četné regulační prvky, které mají utlumit potenciálně poškozující složky zánětu. Interferon gamma konkrétně zesiluje tvorbu enzymu dioxygenázy-1 (IDO), který rovněž metabolizuje tryptofan. Vzniklé metabolity tryptofanu snižují aktivitu potenciálně poškozujících subsetů Th1 a Th17. Zvyšují tvorbu regulačního subsetu Treg. Výsledkem je regulace poškozujících složek zánětu, která je však „zaplacena“ nízkou dostupností tryptofanu s negativními důsledky pro psychiku projevující se jako deprese ať už v jednorázových situacích způsobených např. akutní infekcí nebo u dlouhodobých stavů spojených s neregulovaným poškozujícím imunopatologickým zánětem.
Struktury mozku jsou vysoce náchylné k poškození způsobeném např. absencí informačních molekul charakteru růstových faktorů pro neurony, energetickou deprivací nebo oxidačním stresem. Oxidační stres vede ke vzniku vnitřních signálů poškození DAMP (Damage Associated Molecular Patterns), které jsou identifikovány prostřednictvím receptorů PRR (Pattern Recognition Receptors) s následným rozvojem zánětové reakce. Vzory DAMP v CNS představují i konformačně změněné bílkoviny, např. amyloid beta či tau proteiny. Tyto poškozené bílkoviny již nejsou řízeně rozkládány v proteasomech a tak recyklovány. Naopak, konformačně abnormální bílkoviny se ukládají v mozkové tkáni a slouží jako vzory DAMP. Překvapivě musíme konstatovat, že neurodegenerativní nemoci charakteru Alzheimerovy choroby jsou svou povahou zánětové. Podle tohoto konceptu jsou již v klinických pokusech testovány možnosti „vakcinace“ proti této nemoci nebo je aplikována biologická terapie.
Je nepochybné, že v blízké budoucnosti budeme mít další, pravděpodobně zásadní, informace, které prohloubí naše znalosti psychoneuroimunologických regulací. Na jejich základě bude pravděpodobně možné novým způsobem terapeuticky ovlivnit duševní choroby a imunopatologické nemoci. Za důležitější však považujeme pravděpodobnou možnost, že vhodnými zásahy do imunitních reaktivit jedince, zprostředkovanými např. terapeutickou manipulací se střevní mikrobiotou, bude možné zabránit vzniku a rozvoji poškozujícího zánětu a snad i pozitivně ovlivnit duševní zdraví.